A o tom to je - člověk, který je nad míru vytížený a mohl by si po práci klidně dát nohy na stůl a číst si, tak jede přes půl Prahy za člověkem, kterého má rád, aby mu udělal radost. A nejen proto si pana profesora Pirka velmi vážím.
Znám ho jako srdečného člověka, milovníka života s duší sportovce, který se nebojí žádné výzvy. Jsem přesvědčený, že i práce senátora se mu stane srdeční záležitostí.
Ve světě nafukovacích panáků je lidí rovných, zásadových a zároveň moudrých jako šafránu. Takový člověk prostě do Senátu patří.
Myslím, že málo lidí vnímá Honzu jako manažera a přitom právě řízení týmu byla jeho dlouholetá profesní role, kterou skvěle zvládl.
Myslím si, že za těch 50 let, co se pohybuji ve zdravotnictví a z toho 30 let ve vedoucích funkcích, jsem nabyl dostatek zkušeností a znalostí o českém zdravotnictví. Proto vím, že ne všechno je na takové úrovni, jaké by mělo být.
Představa, je-li to pravda, že nám za této situace parta gaunerů rozkrádá stát a města za bílého dne, je naprosto hrůzostrašná.
Po obědě, kde jsem si dal borůvkové knedlíky, taky nestoupám 102 schodů do své kanceláře, ale svezu se výtahem, nebo že krkovice je podle mě vážně nejchutnější maso.
Jsem zastáncem zdravého pohybu, a to v každém věku – hýbat by se měly děti, dospělí, ale rozumně také senioři.
U nás doma se vždycky docela dbalo na tradice a přiznám se, že je mám vlastně rád. Kdo má šanci a příležitost, má uchovávat historii pro další generace.